Splendid Fellow
Úvod |
|
Vítáme vás !!! Zlatý retriever
tak to je ten pravý pes se zlatým srdcem, skvělý společník, kamarád, milující a stále snažící se nám zavděčit. Radostný, milý pes, který zbožňuje své lidi láskou neutuchající. Ten, kdo je schopen proniknout do jeho duše, záhy zjistí jeho léčitelské schopnosti, záleží na každém, jaký přístup a cestu k pejskovi zvolí a při správném vedení má kamaráda a přítele
na celý psí život.
Před jedenácti lety jsme si v prosinci 1998 jeli pro naši první zlatou fenečku Viki - Gliwice z Vlčí stepi.
Osm štěňátek na nás koukalo, všechna mi připadala stejná a nádherná a tak jako naprostý laik jsem si vybrala holčičku podle hezké hlavičky. Jasno jsem měla pouze v tom, že chci fenečku s původem a předpokladem zdraví, tedy s PP.
Rázem se Viki stala právoplatnou členkou naší rodiny, milá, temperamentní, neúnavná a sebevědomá Viki nás hodně naučila.
V té době jsem ani nepomyslela na chovnou stanici, ale časem když Viki měla potíže s falešnou březostí jsme na doporučení vet. lékaře svolila, že by pro Viki štěňátka byla řešením.Vyšetření kloubů jsme nechali udělat již v roce a půl abychom věděli, zda je Viki zdravá, no a výsledek O/1 . To jsem ale vůbec netušila, co mě čeká. Ve čtyřech a půl letech byla naše Viki na první výstavě, překvapivě pro mě byla na mezinárodní výstavě výborná a pak nás čekaly zkoušky, všechno jsme se spolu učily a protože Viki neplavala, byl to docela oříšek. Nikdy jsme jí nenutili, ale pro chovnost to bylo nutné. Nakonec díky sousedovic pejskovi Čertovi, kterého mají z útulku se podařilo prolomit ledy, Viki náruživá aportérka se nechala jediným Čertem strhnout a po dlouhých týdnech přemlouvání plavání v okolních rybnících kdy já ve vodě a Viki na břehu se nakonec nechala zlákat a do vody pro balónek šla. To byl její zlom, protože zjistila, že jí to děsně baví.
Ostatní jsme spolu docvičily a vyrazily jsme já a Viky na OVVR do Hrusic. Tam Viki viděla prvního bažanta a jak mě překvapila, když vlohově vyhledala a označila místo nálezu, prostě jakoby se s tím narodila a věděla co má dělat. Jó ty vlohy.
Pomalu jsem začala zjišťovat jak je práce retrívry úžasná no a tak jsme se začali postupně rozrůstat a nějaké to chlupaté zlato. Vůbec jsme netušila, že je to tak krásné, ale i zodpovědné odchovávat štěňátka. Vrhy míváme střídmě, podle okolností a podmínek, které jsou k odchování štěňátek tak důležité. Hlavně časové důvody jsou podstatné, protože se štěňátky pořád někdo musí být, první dny jsou starostí hlavně o fenku její pohodu , péči a hlídání aby přeci jenom nějaké štěňátko nešťastnou náhodou nezalehla a později je to na nás dvounožcích, pečujeme, hrajeme, krmíme, uklízíme a zvykáme štěňátka všemu novému. Také současně vybíráme nové majitele a je to někdy pěkná svízel najít ty pravé majitele.
Musím přiznat, že jsem měla veliké štěstí u posledních vrhů C a D, kdy se podařilo najít či oni si našli nás, tak bezva lidičky, že je to pro mě z pozice chovatelky veliké štěstí, se všemi majiteli jsme v kontaktu a mezi nimi máme i přátele. Díky Caschirce a Cirušce jsem poznala úžasné, skvělé kamarádky Janču a Jolču se kterými spolu poznáváme dál a dál retrívří svět. Diky svým pejskům jsem poznala pár skvělých a mimořádných lidí bez jejichž pomoci a rad bych se neobešla a díky za vás všechny, které jsem měla možnost poznat. Paní Alenku Čečrdlovou, které vděčím za úpřimnost a profesionální rady, které má však pouze člověk s přirozeným darem životního přístupu a vztahu k pejskům, to je něco, co se nedá získat, to člověk prostě má. Kalašům, za přátelství a vzájemné souznění názorů v našem psím světě. Daně Palivcové a Ivaně Zimové za výcvikové rady a možnost strávit alespoň jednou za rok supr týden v Častoboři s retrívry a prima lidmi. A nesmím opomenout majitele Déčkového vrhu, Bieglovi od Deirynky, Jurkovi od Lailinky, Bertlovi od Daisynky, Boškovi od Casima Sama a jestě další a zbytek mé rodiny od našeho Dempsíka, které děkuji za trpělivost.
17.03.2010 -
  |
